Tipy na výlety #10
Sněží! Hurá na rozhlednu
Kelčský Javorník
Zlínský kraj
A byla zima
Autobusem na Tesák
Sněží! Hurá na Kelčský Javorník. Rajnochovice patří pod Zlínský kraj a stojí tady rozhledna Kelčský Javorník. Teď v zimě je hezky obalená ve sněhu, takže vstup je na vlastní nebezpečí. A víš koho jsem potkal cestou na rozhlednu? Možná tomu ani neuvěříš. Autobus ze Zlína mi jel až v 9:30 hod., takže bylo dost času na to uvařit si do termosky čaj, donabíjet obě power banky, nachystat oblečení, které si vezmu na sebe a druhou hromádku, která obsahovala věci na převlečení. Ale hlavně, konečně jsem chtěl otestovat boty od Prabos a.s. v zimě, když venku sněží. V autobuse hlásím panu řidiči zastávku Rajnochovice, Tesák a potom, co se posadím na sedadlo, si sundávám mikinu, protože už doma mi bylo pěkné horko. Nicméně chvilku před výstupem z autobusu si ji znovu oblékám a přidávám ještě jedny ponožky na nohy. Nějak mi byla totiž zima Natáčím videa, něco málo fotím, ale hlavně se vydávám po žluté turistické značce směr rozcestí Čerňava. .Dnes chci zkontrolovat, jak vypadá rozhledna Kelčský Javorník v zimě.
Zdroj: Počasí Slunecno.cz
Čerňava
V kotníkových ponožkách?
Je mlha jako kjáva, ale jde vidět dobrých 30 metrů, takže je to cajk. V jednom z kopců, kterých je Zlínský kraj plný, mě předbíhá nějaká slečna. Tipuju, že jí budete tak do třiceti let. Myslím, že lidi nad třicet let by si určitě do hor a na rozhlednu, zvlášť, když je únor a venku sněží, nevzali jen nízké trekové polobotky a k tomu ještě kotníkové, tenké ponožky. Trasa na vrchol, kde stojí rozhledna Kelčský Javorník a kterou jdu, když do toho na mě hezky sněží, je prý nejjednodušší. Nicméně jsem se zadýchal u těch táhlých stoupání a hledal nějaký přístřešek, kde bych si zase tu mikinu sundal. Nepovedlo se. Takže jsem v úseku, kde nejmíň foukal vítr zastavil a schoval mikinu zpět do batohu. No jednoduché to nebylo, když nechceš hodit batoh do sněhu a přitom hustě sněží. Cestou do jednoho z kopců míjím čtveřici turistů, která si takhle na sněhu opékala buřty. Boží! Původně jsem si ale myslel, že jsou to pašeráci a ta slečna v kotníkových ponožkách k nim patří. Nepatřila. Čekala až ji předběhnu, protože cesta na další vrchol (Jehelník 852 m), byla zafoukaná sněhem a ani se nedivím, že se jí tam nechtělo.
Rozhledna
Kelčský Javorník
Slečna teda byla odvážnější, ale protože byla fakt mlha, myslím, že ten výhled, který jinak za krásného počasí nabízí rozhledna Kelčský Javorník, nebyl úplně top. Od rozhledny jsem se vrátil zpět na žlutou turistickou značku a tady pokračoval po zelené, směr vlaková stanice Loukov. Místy to vypadalo, že jdu touto cestou úplně první a pěkně jsem se ve sněhu bořil. Ale vůbec mi to nevadilo. Naštěstí jsem si s botami od Prabos a.s. tak nějak víc věřil. Takže velké díky do Slavičína. Kolem třetí odpoledne se z toho krásného sněžení stal déšť se sněhem a já už pokračoval po opravdu mokrém sněhu a nakonec po dešti. Ale nohy mi vydržely v suchu až do Zlína. Myslel jsem si, že se v tomto krásném kamenném domečku třeba na chvíli osuším, ale převlékl jsem se až na zastávce v Loukově. A ještě jsem potěšil paní průvodčí, když jsem jí řekl, že rád jezdím i s ČD a vím, jak na cestování vlakem bez stresu (píšu o tom tady). Dnes mám krásných 14 km za sebou. Podívej se na video, dej lajk a taky odběr Youtube kanálu, protože mi tím uděláš velkou radost. Předem děkuji za tuhle maličkost.