
Bratislava není jenom město, ale taky hezká příroda, kde stojí rozhledna Kobyla a Hrad Devín, tedy lépe řečeno zřícenina. Původně jsem jel do Bratislavy na Vánoční trhy a protože v prosinci nebyl žádný sníh, troufnul jsem si na malou túru. A udělal jsem velice dobře. Původně jsem jel natáčet atmosféru Vánočních trhů v Bratislavě, ale nakonec jsem skončil zase v přírodě. Tam si přece jenom člověk víc odpočine. A udělal jsem dobře. Miluju cestování vlakem, takže i tentokrát jedu z Otrokovic až do Bratislavy po kolejích, s jedním přestupem v Břeclavi, což je na pohodu. O tom, jak bez stresu cestovat vlakem, si přečti tady. Do hlavního města Slovenské republiky jsem dorazil kolem poledne a protože jedním z důvodů cesty bylo i předání mojí knihy S.O.S. (jako Spokojenost, Optimismus, Svoboda) generálnímu řediteli TASR (Tlačová agentúra Slovenskej republiky) Vladovi Puchalovi, vydal jsem se pěšky nejdříve po cyklistické trase R12. Tady jsem si poprvé v duchu řekl, že to snad ani není možné, že se procházím po hlavním městě. Cesta, kterou znají hlavně běžci a pejskaři (cyklistu jsem nepotkal ani jednoho) vede podél Svatojakubské cesty (úsek Trnava - Bratislava), takže z ní třeba uvidíš i Šándorové schody. Na prvním rozcestí, u restaurace s názvem Funus (chtěl jsem si tady dát oběd, ale neberou bankovní karty) jsem se napojil na červenou Mezinárodní dálkovou turistickou trasu E8 a pokračoval až za panem generálním.

Cesta, kterou znají hlavně běžci a pejskaři (cyklistu jsem nepotkal ani jednoho) vede podél Svatojakubské cesty (úsek Trnava - Bratislava), takže z ní třeba uvidíš i Šándorové schody. Na prvním rozcestí, u restaurace s názvem Funus (chtěl jsem si tady dát oběd, ale neberou bankovní karty) jsem se napojil na červenou Mezinárodní dálkovou turistickou trasu E8 a pokračoval až za panem generálním. Po krátké návštěvě a malém popovídání si (nebyl jsem totiž dopředu ohlášen, jak mám ve zvyku) odjíždím na ubytování a kolem 17:30 hod. vyrážím do města. Pravda je, že Bratislavský hrad je takhle na večer krásně osvícený. Nicméně vánoční výzdoba bez sněhu, dokonalou zimní atmosféru nikdy nenavodí. No a trhy jsem prošel během hodinky. Spal jsem tady jednu noc a protože následující den hlásili polojasnou oblohu, alespoň já jsem měl jasno v tom, že se chci podívat do přírody. Vyhrála to Devínská Kobyla. Rozhledna železné konstrukce u bývalého vojenského prostoru s výškou 514 m patří do místní části Bratislavy, vede k ní celkem pohodová a nenáročná trasa a když už tu budeš, věřím, že výhledy na zříceninu Devínského hradu tě donutí podívat se také tady. Cestou z rozhledny Kobyla potkávám dvě ženy, které přicházely právě v tu chvíli, kdy jsem se převlékal do suchého trička. Ubytování jsem si také tentokrát našel a tuhle jednu noc strávil v Hotelu Taxis prostřednictvím Atisu.

Celkem v pohodě hotýlek, dobrá cena, příjemný personál i snídaně byla chutná, jen bohužel stojí hned vedle hlavní silnice a nedaleko polikliniky (můžeš tu potkat sestričky z Kramárov), takže se příště poohlédnu asi po nějakém jiném ubytování, které nabízí Bratislava. Oběd (první den asi kolem šestnácté) jsem si vychutnal v restauraci Kramárská tankovňa. Skvělé jídlo, obsluha i pivo a dá se platit kartou. Hned vedle je bankomat Slovenské spořitelny a obchod s potravinami, drogerie zase hned naproti restaurace. Oběd (druhý den okolo 15.hodiny) v restauraci Kolony (pár zastávek autobusem od zříceniny Hradu Devín) a byl jsem nadšený. Nejenom z prostoru restaurace, ale také z obsluhy, jídla a čepovaného piva. Určitě doporučuju. Stojí to za návštěvu. Výhledy z Hradu Devín byly fakt luxusní. Jsem rád, že se počasí umoudřilo, alespoň na to odpoledne, kdy jsem dorazil na hrad Devín. Při návštěvě rozhledny Devínská Kobyla hezky vyfukovalo a sluníčko bylo schované za mraky dobré dvě hodiny. Procházka po Devíně to ovšem všechno zakončila na výbornou. Pak jsem se přesunul do výše zmíněné restaurace, najedl se a protože kousek byla vlaková stanice (Devínská Nová Ves), na hlavní nádraží jsem jel zase vlakem. PS: Doporučuju při návštěvě Bratislavy (pokud nepojedeš autem) využít jízdenku na 24 hodin. Dostaneš se s ní k Devínu a platí také ve vlaku, kterým jsem jel zpět na nádraží v Bratislavě.