Cesta na Praděd vlakem, busem a pěšky (Tip na výlet #23)
Moravskoslezský kraj 🇨🇿
- Vlasťa Macík
Bruntál
Vlakem do Bruntálu a pak...
Na horu Praděd jsme vyjížděli ze Zlína v 7:45 hod. Příjezd do Bruntálu s přestupem v Olomouci byl v 10:23 hod. Zvládli jsme to v pohodě a i když byl původní plán, že pojedeme autobusem v jedenáct hodin, slovo dalo slovo a nápad na procházku Bruntálem byl tu. Na Praděd jsme nakonec vystoupali lehce a bez známky jediné kapky potu.
Do restaurace Praděd v Bruntále vedou totiž jenom dva schodky. 
Nicméně, cestou po Bruntále nás předbíhala místní obyvatelka. Na omluvu, že jsme navlečení do bund, že tady v Bruntále je zima, se nás zeptala, jestli jdeme na Uhlíře. Co to je? Ptali jsme se. Za pár minut už jsme ovšem vyrazili. Vždyť autobusů jede ještě dost.
Vtipné bylo, že když jsem si na Uhlířském vrchu, přivázal od potu mokré tričko na vodárenskou tyč, to proto, aby se mi usušilo, za několik málo minut u něj stáli dva turisti a prohlíželi si ho, protože si mysleli, že je to vlajka nějakých rytířů Po návratu na autobusové nádraží to chtělo malý odpočinek. Vstoupili jsme do čekárny a málem nás trefilo! Bylo tam snad 28 stupňů Celsia Výhoda byla ta, že moje mokré tričko během chvilky uschnulo
Neděle ráno
Tohle jsem opravdu nečekal!
Z horského penzionu Neptun, kde jsme byli ubytovaní, jsme chtěli dvakrát vyrazit do centra obce, abychom (jak říkala Péťa) od místních zjistili, která trasa je na Praděd nejlepší. Dvakrát nás odradil déšť 😁 Tak jsme pili pivo a kecali s recepčním a kuchařkou. Poprosili jsme je o snídani do balíčku. Někde vznikl šum, že jsme vegetariáni 😁😁 Protože večer dost pršelo, maličké přehodnocení času startu zítřejšího výletu, bylo na programu večera. A ráno to přišlo! V batohu jsem objevil můj tablet, který nebyl na túru potřeba. 🙈 Pan řidič v ranním autobuse: ”Co jste nemohli dospat?” 😁 Bylo 5:17 hod. a my vstávali deset minut před půl pátou. Nutno říct, že tento autobus zastavoval jen na vybraných zastávkách. Zvolili jsme tu bližší a pana řidiče nechali jet samotného od parkoviště Hotelu Hubertus. Rozsvítit čelovky a jde se! Trvalo nám to hodinu a půl k Ovčárně. Při cestě na Praděd jsme se zastavili na kafe v Hotelu a restauraci Petrovy kameny. Moc fajn paní recepční i personál v restauraci nám nabídli i možnost snídaně.
Vodopády
Kafe, Praděd, Petrovy kameny a…
Měli jsme vegetariánské balíčky z našeho hotelu, takže jsme si dali kafe, Péťa byla pověřena najít trasu a časy, když bychom šli ještě na ty kameny. Já začal psát toto stories.
Počasí bylo luxusní a výhledy z televizní věže byly taky fajn. Po vystoupání k Petrovým kamenům (až k nim se nedostaneš), byla polévka a malé pivko. Zpátky do Karlovy Studánky jsme to vzali přes vodopády Bílé Opavy. Jediné štěstí, že nás osvítilo a nešli tudy už ráno. Myslím, že bych toto stories nenapsal 😁
Moc fajn závěr jednodenní túry. Příroda je tu nádherná a žlutá turistická značka kolem vodopádů je náročnější. Ovšem nejzajímavější je to, že i když jsme šli s Peťou společně, Péťa podle krokoměru ušla 28,4 km, zatímco já jenom 23,8 km 😁😁😁
Ale tím to nekončí! Stojíme v Karlově Studánce a čekáme spolu s ostatními na autobus do Bruntálu. Jeden autobus už tam stojí a když otevře dveře, nikdo nenastupuje. Tím pádem ani my. Autobus odjíždí a Péťa zjišťuje, že je to ten náš 🙈 Naštěstí, dobří lidé stále existují, takže jsme nakonec z Karlovy Studánky odjeli včas do Bruntálu.