
Termální jezírko Kalameny a oblast Liptov. Příroda, hory a luxusní výhledy. Zajeď si pod Vysoké Tatry. Termální pramen Kalameny chceš vyzkoušet, stejně jako já, takže přináším další díl seriálu Tipy na výlety. Tentokrát tedy společně vyrazíme na Slovensko. To co mi dělá asi největší radost a kde dokážu zrelaxovat a dobít energii, je příroda, hory a když jsou k tomu ještě luxusní výhledy, tak je to prostě top. Hned mám taky odpověď na otázku, kam na ty nápady chodím. Je to jednoduché. Něco na mě vyskočí na internetu a pokud mě to zaujme, jedu tam. Takže, když na mě vyskočil na facebooku článek, že se na Slovensku, kousek od Zlína, nachází termální pramen Kalameny a vstup do něj je zdarma (jen v létě se platí za parkování), řekl jsem si, že se pod Vysoké Tatry pojedu podívat. Moje rozhodování netrvalo nijak dlouho. Odpoledne jsem šel zjistit, kolik stojí jízdenka, když pojedu vlakem a druhý den, už jsem si ji na vlakovém nádraží ve Zlíně kupoval.

Pravda, vlakem se jede skoro až přes Ostravu, ale protože vím, jak cestovat vlakem bez stresu a obav, že by mohl mít vlak zpoždění, užíval jsem si to. Navíc, až do obce Kalameny na Slovensku jsem vlakem stejně nejel, protože tady ještě koleje nenatáhly. Dorazil jsem něco málo po patnácté hodině odpolední. Bylo tady asi 10 lidí, kteří si přijeli termální jezírko Kalameny užít a rochnit se v něm. Byl listopad, venkovní teplota byla okolo 6°C a i když většina zdrojů uvádí, že termální pramen Kalameny má teplotu 33°C, nepřipadalo mi to tak. Na stromě visely hodiny, takže vím, že jsem se zdržel necelých 45 minut. Pak už mi byla zima. Převlekl jsem se a vyrazil na ubytování do obce Liptovské Sliače. Druhý den ráno, po snídani, kterou jsem si koupil předešlý večer v místní jednotě, jsem vyrazil na túru. Nebudu to nijak natahovat. Z ubytování jsem šel k lesu, kde jsem se napojil na modrou turistickou značku a po ní šel přes vrcholy Sliačska Magura (1116 m) a Horské sedlo (1220 m) na místo, kdy mě čekaly první opravdu luxusní výhledy.

Z první zastávky na místě zvaném Partizánska Ľupča, se mi trochu zatočila hlava, ale nakonec to bylo v pohodě. Pár prkenných úsměvů a radosti z fotek a z videa, že jsem měl možnost vidět tyhle luxusní výhledy, za pár minut vystřídalo zděšení. Další zastavení a luxusní výhledy, kde už jsem byl v pohodě a hlava se mi nezatočila, a má stejný název Partizánska Ľupča, jsem se snažil vysunout poslední dílek selfie tyčky. Protože mi to nešlo, trochu jsem víc zabral a v tom... Z držáku vyletěl můj mobil a padal ze skály někam dolů. Slyšel jsem jen dopad na zem, jen tlumený náraz, žádné rozbití skla. Jak se píše v knize Alchymista, „Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ A já můžu říct, že v tu chvíli opravdu neexistovalo nic na světě důležitějšího než to, abych ten můj mobil našel. Vždyť v něm bylo tolik krásných fotek a videí. Podařilo se. Byl celý a bez jediného škrábance. Ležel tam mezi těmi všemi kameny na kousku trávy.